Quantcast
Channel: Mít vše hotovo.cz » sebereflexe
Viewing all articles
Browse latest Browse all 10

Co se honí hlavou, když rok odešel…

0
0
Send to Kindle

S příchodem nového roku ještě stále pokračujeme v nedlouhé sérii textů více zaměřených na sebereflexi. Tentokrát se zaměříme na bilancování roku. Věříme, že s tímto osobním a konkrétním zhodnocení toho, co 2013 dal, lze nenásilně otevřít prostor k vašim vlastním postřehům.

Míval jsem tendence se při přelomu roku vždy úpěnlivě soustředit na nadcházející dny, týdny a měsíce. Jenže z plánování cílů/milníků a formování předsevzetí bez pochopení toho, co mi uplynulý rok dal, se stává „střelba naslepo“. I proto dost možná ne všechna přání vycházela, i proto mohly být cíle nasměřovány s výraznější odchylkou. Letos jsem se soustředil hlavně na uzavření končícího roku. Nedíval se tolik dopředu a nyní, kdy už jsem si prošel reflexí, se nebudu (doufám) upínat ani na minulost. A snad tedy bude mnohem více prostoru pro prožitek přítomného okamžiku.

Dívat se na to, co bylo, lze mnoha způsoby, ostatně, minulý týden jsem zde publikoval text o myšlenkových mapách. A protože by bylo určitě pro mnohé z nás inspirativní, když bychom se setkali s tím, co vám osobně rok 2013 dal, půjdu „s kůží na trh“ jako první.

V roce 2013 jsem…

  • zjistil, že mi nevadí dělat větší objem práce, pokud mi dává smysl. Do července jsem vedl na zlínské fakultě Kabinet teoretických studií, pak jsem ale dostal důvěru přebrat Ateliér animované tvorby. Neporovnatelně náročnější role, která ale vlastně nevysiluje, protože jsem najednou v intenzivnějším kontaktu se studenty, s kreativními lidmi.
  • poznal, jak úžasná je kreativita. Mám možnost častěji a častěji být součástí procesu vzniku animovaných filmů, nahlížet přes ramena studentům, fascinovaně je sledovat. Stejně tak ale skrze diskuze odkrývat zákoutí příběhů, nové cestičky.
  • napsal dvě knihy a na jedné kolektivní se podílel kapitolou. Překonal jsem občas rodící se nechuť sedět u klávesnice, pochopil, že toto je můj nástroj, kterým můžu mluvit k ostatním. Potvrdil si, že hlubiny kinematografie jsou kouzelné a baví mě v nich plavat a poznávat je. (A pak si o objevech s druhými povídat.)
  • nedokázal být dostatečně připravený na svou výuku, i když jsem si to dal jako jeden z cílů. Posouvám se po krůčcích (toť pozitivum), ale jsou mnohdy velmi malé a upozaděné před ostatní agendou a projekty. Na druhou stranu mne tato vnitřní nespokojenost žene dál, pocit, že se mám stále co učit, mne ve výsledku naplňuje spokojeností s prací pedagoga na vysoké škole.
  • si několikrát ověřil, že překousnout obavu z nepříjemnosti a konflikty řešit přímo nese nejen mé vlastní vnitřní uspokojení, ale také mnohem lepší výsledky.
  • konečně dokončil doktorské studium a získal pocit, že umím věci dotahovat do konce.
  • mnohem více četl knihy (celkem 61), i když v plánu jsem měl, že polovina z toho bude odborná, oborová. Těm se nějak stále vyhýbám (tedy jedno velké mínus v roce 2013) a utíkám k beletrii.
  • jen velmi málo zlepšil jazykové schopnosti v angličtině. Ačkoliv na řadu „věcí“ mám silnou vůli, toto je má Achillova pata. Zlepšovat se to začalo až v samotném závěru roku. Tedy naděje, že bude líp.
  • zkusil začít běhat, ale těsně před příchodem zimy – a nyní čekám na oteplení.
  • zlepšil stravovací návyky, ale až v závěru roku. Uvědomil si, že jídlo je to, co do velké míry ovlivňuje, jak se bude cítit můj organismus. Prošel jsem i jednotýdenní detoxikační dietou. Vůbec poprvé.
  • okusil hranici vyčerpání, ale ještě před pádem se zastavil a nadechl.
  • velmi málo naslouchal, maximálně poslouchal, spíše mluvil.
  • začal poslouchat hudbu za peníze a odhodlával se (ale zatím neodhodlal) takto zcela změnit své návyky u filmů.
  • viděl málo filmů, a když, tak hlavně jen americké blockbustery (nevím proč), na druhou stranu několik seriálů (a nelituji času).
  • si půl roku psal deník a pomáhalo mi to. Vyčistit hlavu, ve smyslu uspořádání myšlenek, postřehů, nápadů, pocitů. Stále ještě mám ale pocit, že se ostýchám do deníku psát všechno.
  • zápasil s tím, zda používat papír nebo elektroniku, například při správě úkolů a při plánování. Rozhodl jsem se to vyřešit až na sklonku roku s výrazným příklonem k papíru.
  • trávil klidná rána a věřím, že právě ona se hodně podílela na dobrých výsledcích. (Když totiž klidné ráno nebylo, byl jsem nervóznější, unavenější.)
  • věnoval čas především lidem, kteří jsou pro mě důležití, a uměl říkat ne, když jsem neměl dostatek síly a chutě s někým jiným čas trávit.
  • zjistil, že i v blízkém okolí mohou být lidé, kteří neřeknou pravdu do očí a budou si přát, abych si natloukl nos. 
  • se setkal v rodině s vážnou nemocí, která bezpochyby vznikla hlavně kvůli stresu. Potvrdilo mi to víru v sílu myšlení.
  • chtěl již bydlet s manželkou ve vlastním domě, ale nepovedlo se. Důvěra v někoho, kdo očividně neměl tolik schopností, aby mne před ním pak intuice nevarovala, mi ale sebrala spoustu času a i nějaké peníze.
  • mnohem méně přemýšlel nad budoucností (ne že bych přestal plánovat), nefixoval se na ni, uměl si užít den a dělat si radosti.
  • se ale nezbavil přílišné fixace na technologie, na mobil, na počítač, na připojení k internetu. Nepodařilo se mi mít jeden offline den v týdnu. Neomezil jsem nijak zvlášť návštěvu sociálních sítí.
  • byl spokojený a šťastný

 

A co vy?

 

 

 

Send to Kindle

Viewing all articles
Browse latest Browse all 10

Latest Images